V dnešní době se již jen málokdy zabýváme filosofickými a spirituálními otázkami, které souvisí se smyslem našeho života. Tyto otázky je však nutné, zvláště v dnešní době tekuté modernity a relativizace hodnot, si klást. Klade je totiž život sám. Nedávno mohla české čtenáře inspirovat např. kniha, která si již dle svého názvu tuto otázku zjevně klade- Tajemství života. Jejím autorem je česko-britský hypnoterapeut Jakub Tenčl. Při listování touto publikací si vnímavý čtenář položí otázku po smyslu života a jak byl v kontextu historického vývoje vnímán. Je to právě filosofické tázání, které nám umožní podívat se na život z jiného, nevšedního úhlu pohledu, pátrat po podstatě bytí z ontologického hlediska a klasických životních hodnotách jako je pravda, láska, dobro aj. Filosofie nám nabízí nejen nauku o podstatě celku světa a místě člověka v něm, ale i prostor pro zamyšlení se n d vlastním já, klade si za cíl pátrat po pravdě, která je, byť v latentní podobě, uložena v každém z nás. Je to právě hledání moudrosti, které je jedním ze základních životních smyslů. Tato životní moudrost je uložena mezi řádky této publikace.
Prvotní filosofové spatřují podstatu světa a smyslu života v hledání pralátky-arché. U milétské školy je to nejčastěji voda / Tháles z Milétu /, apeiron / Anaximandros / či vzduch / Anaximénes /. Pythagoras ze Samu, uznávaný jako zakladatel filosofie, zdůrazňuje pro změnu význam čísel, kvantitativních vztahů, pomocí kterých je možno vyjádřit nejen vlastnosti hudebních tónů, ale i vzdálenost vesmírných těles. Významnou úlohu v otázce hledání smyslu života ve vztahu k člověku hraje tzv. antropocentrický obrat, který zaznamenáváme u Sokrata a jeho následovníků. Sokrates, syn sochaře a porodní báby, byl tím cicerovským porodníkem pravdy, člověkem, který filosofii snesl z nebes na zemi a učinil ji součástí našich každodenních tázání. Jeho systém otázek směřuje k hledání pravdy, která je v každém z nás přítomna, byť ve skryté podobě. Není již důležité, co je podstatou světa, jaký druh pralátky, ale co je dobré a co špatné, co užitečné a co neužitečné pro život. Snad právě proto, že těmito otázkami pojmenovává palčivé problémy své doby, je obviněn z mravního kažení mládeže a dokonce ze zavádění nových bohů. Tím novým bohem byl pouze daumonion – náš lidský hlas a rádce, který nám radí, co je a co není v životě správné. Na jeho učení navázal jeho žák Platón, který zdůrazňuje nejen myšlenku moudrého a osvíceného vládce na trůně-filosofa, ale přináší i filosofii světa idejí, které nejlépe vysvětluje ve svém slavném podobenství o jeskyni, které nám ukazuje, že to, co mnohdy vnímáme jako reálné, může být pouhým stínem, nápodobou toho skutečného. Tím uvozuje svůj slavný svět idejí, kde nejvyšší ideou v životě člověka je idea dobra, ke které by mělo vše v životě směřoval. Co je krásné, je i dobré. Aristoteles, žák Platonův, zase zmiňuje význam metafyziky jako prostředku k dosažení moudrosti, tedy toho, co je za přírodou, co má transcendentální přesah.
V dějinách starověké filosofie nalezneme hned dva názorové proudy, které se otázkou smyslu života zabývají z protichůdných úhlů pohledu – hedonismus a eudaumonia. Hedonisté spatřují smysl života v potěšení, smyslových radovánkách a uspokojení, které je spojené s vyhýbáním se bolestí. Každou bolestí však, jak již víme, člověk roste a stává se vyzrálejším, silnějším a odolnějším, bolest totiž hloubí. Eudamonie zdůrazňuje naopak stav netělesný, stav duševní slasti a blaha. Právě tento stav v dnešní společnosti chybí.
Německý novověký filosof Imanuel Kant shrnul podstatu hledání smyslu života a filosofického tázání do 4 základních otázek. Co mohu vědět? V co smím věřit? Co mohu činit? A především-co je člověk? Tím položil základy hned několika směrů, kterými se při hledání smyslu života můžeme zabývat, od metafyziky, přes morálku, náboženství až k filosofické antropologii.Jako by v souladu s dnešní dobou, Fridrich Nietzsche spatřuje jako jeden ze základních životních elementů spjatých se smyslem života vůli k moci vedoucí k tzv. přemocnění. To je nápadným rysem dnešní doby výkonové, kladoucí důraz na stále rostoucí výkon jedince v rámci společnosti. Tím se však vzdalujeme od modu bytí, od své přirozenosti a přibližujeme se stále více k modu mít, k materialistickému pojetí světa, které nás odvádí od žití v přítomném okamžiku a často i od zamyšlení se nad vlastní existencí. O to více zaujmou v dnešní postmoderní, postsekulární a postfaktické společnosti myšlenky ve výše zmíněné knize Tajemství života, která ukazuje zcela jiný náhled na prožívání života, ukazuje život v jeho rozmanitosti, zdůrazňuje význam lásky jakožto celistvosti bez vyhledávání a nacházení vlastní identity. Akcentuje význam tzv. tišiny duše, vnitřního usebrání se a ztišení se jako protikladu dnešní dynamické doby. Právě to nám umožní poznat nejlépe smysl života, který nám nebude vnucován okolním světem, dnes tolik zastoupeným mediálními technologiemi a sociálními konstrukty, ale který jedinci umožní čerpat ze sebe samého, z vlastní studnice myšlenek, vizí a poznání, které stojí za to zrealizovat, a třebaže jdeme někdy proti proudu, žijeme vlastní já autenticky jako tento autor, a to za to stojí. Mnohdy k tomu postačí osudové setkání s inspirativní bytostí, např. duchovním učitelem, jindy zase životní zkušenost, která nás ovlivní natolik, že směr a cíl naší životní cesty je rázem dán, což byl příklad i tohoto autora. Život je rozmanitostí v celku a je jen na nás, jak tuto jedinečnou a neopakovatelnou příležitost žít uchopíme, zda ji využijeme, nebo svou svěřenou hřivnu promarníme. Jedním z návodů, jak hledat smysl života, je i životní cesta tohoto autora, kde na příběhu jeho duševního a osobnostního zrání pochopíme mnohé, co nám dosud zůstalo skryto. Zejména to, že ten pravý smysl nemáme hledat pouze v externím světě, ale hlavně světě interním, kde leží zdroj naplněného života. Jako by z řádků této knihy zaznívalo hemingwayovské nadčasové poselství a apel ze slavné novely Stařec a moře- život člověka má smysl, dokud má člověk nějaký cíl. Autor Jakub Tenčl tento cíl ve svém životě nalezl skrze metodu sebepřijetí a meditaci a dosáhl tak pravého duchovního osvícení a vnitřní svobody, které z něj činí inspirativní bytost pro všechny, kdo v životě hledají tu správnou cestu. Neměří život podle délky, ale podle míry jeho skutečného naplnění a zhodnocení. Život je pro něj zkrátka inspirativním zázrakem mající mnoho tajemství a je jen na každém z nás, zda roušku tohoto tajemství dokáže poodhalit.
Bc. Daniel Dvořák, Ht
